řídící učitel, otec skladatele, (29. 9. 1827 – 17. 5. 1913)
Křečovický učitel a hudebník
Na počátku křečovického příběhu rodiny Suků stojí Josef Suk starší – učitel, hudebník a regenschori, otec skladatele Josefa Suka. Právě s ním začíná mimořádná rodová linie, v níž se po několik generací prolínaly hudba, výtvarné umění, literatura a tvůrčí práce.
Josef Suk se narodil 29. září 1827 v Neustupově u Votic jako nejstarší z jedenácti dětí Františka a Marie Sukových. Po absolvování učitelského kurzu při hlavní farní škole u sv. Jindřicha v Praze, kde složil také zkoušky z varhanní hry, přišel roku 1846 jako devatenáctiletý učitelský pomocník do Křečovic. S touto obcí pak spojil celý svůj další život.
Jeho začátky nebyly snadné. Vedle náročné práce ve škole si musel přivydělávat hudbou. Vyučoval, hrál, vedl místní kapelu a postupně se stal jednou z ústředních osobností hudebního života Křečovic a širokého okolí. Roku 1855 byl ustanoven definitivním učitelem křečovické školy a v lednu následujícího roku se oženil s Emilií Baumannovou, vnučkou svého předchůdce, křečovického kantora Matěje Českého. Tak se v rodině propojily dvě kantorské tradice.
Regenschori kostela sv. Lukáše
Stejnou péči jako škole věnoval Josef Suk kostelní hudbě. Jako regenschori kostela sv. Lukáše vybudoval v Křečovicích pozoruhodnou hudební tradici. Pro možnosti zdejšího kůru upravoval a opisoval rozsáhlý repertoár chrámových skladeb, vedl zpěváky i hudebníky a při slavnostních bohoslužbách se do Křečovic sjížděli posluchači z dalekého okolí.
Dochované zprávy hovoří téměř o dvou stech mších a stovkách dalších chrámových skladeb, které prošly jeho rukama. Křečovice se tak již za jeho působení staly hudebním centrem celého kraje.
Otec a první učitel budoucího skladatele
Hudba byla přirozenou součástí i rodinného života. Nejmladší ze tří dětí Josefa a Emilie Sukových, narozený roku 1874, dostal stejně jako otec jméno Josef. Budoucí skladatel vyrůstal od dětství obklopen hudbou, zkouškami místních muzikantů, zpěvem a zvukem varhan.
Otec jej učil hře na housle, klavír a varhany a podněcoval také jeho první skladatelské pokusy. Když osmiletý Josef napsal svou první drobnou skladbu – polku pro housle –, právě otec doplnil k synově melodii harmonii.
Rozpoznal také mimořádnost jeho talentu. V jedenácti letech odešel mladý Josef Suk studovat na pražskou konzervatoř a z křečovického kantorského domu vykročil na cestu, která jej přivedla mezi nejvýznamnější české skladatele. Otec však zůstával s jeho tvorbou spojen i později – dochovaly se opisy raných Sukových skladeb psané jeho rukou.
Pedagog, stavitel domu a opora rodiny
Josef Suk starší se významně zasloužil také o křečovické školství. Za téměř padesátiletou pedagogickou práci získal řadu pochvalných uznání. Roku 1895 mu císař František Josef I. udělil stříbrný záslužný kříž s korunou.
Ani po odchodu na odpočinek nepřestal působit na kůru kostela sv. Lukáše, kde dál hrál a zpíval. Téhož roku dal v Křečovicích postavit svému synovi dům, dnešní Památník Josefa Suka. Dodnes se na něm zachovala pamětní deska připomínající, že jej otec vybudoval pro syna „s pomocí Boží“ roku 1895. Dům se stal místem, kde skladatel později napsal či dokončil podstatnou část svého díla.
Po předčasné smrti snachy Otilie Sukové, rozené Dvořákové, se Josef Suk starší s manželkou Emilií podíleli také na péči o vnuka Josefa – budoucího Ing. Josefa Suka. Rodinná a umělecká kontinuita tak pokračovala pod jejich střechou i do další generace.
Josef Suk starší zemřel v Křečovicích 17. května 1913. Jeho žena Emilie jej následovala o necelé tři měsíce později.
Počátek rodové linie
Sám nevstoupil do dějin jako slavný skladatel. Jeho význam je však hlubší: v Křečovicích vytvořil prostředí, z něhož celý příběh rodiny Suků vyrostl. Spojil školu, kostel, hudbu a rodinu v jeden svět, v němž se umění stalo přirozenou součástí života.
Od křečovického kantora Josefa Suka vede cesta ke skladateli Josefu Sukovi, přes jeho syna Ing. Josefa Suka k houslistovi Josefu Sukovi a k básníku, esejistovi a tvůrci Janu Sukovi. Tady začíná příběh Suků v Křečovicích.