syn skladatele, (19. 12. 1901 – 29. 12. 1951)
Ing. Josef Suk představuje prostřední článek mimořádné hudební linie, která spojila rodiny Dvořákových a Sukových. Narodil se 19. prosince 1901 jako syn skladatele Josefa Suka a Otilie Sukové-Dvořákové, nejstarší dcery Antonína Dvořáka. Byl tedy vnukem Antonína Dvořáka a později se stal otcem dalšího Josefa Suka – světově proslulého houslisty.
Jeho dětství bylo velmi brzy poznamenáno ztrátou matky. Otilie Suková zemřela roku 1905, když byly jejímu jedinému synovi necelé 4 roky. Josef vyrůstal v bezprostřední blízkosti svého otce i širší rodiny a v prostředí, v němž byla hudba přirozenou součástí každodenního života. Přesto se na rozdíl od svého otce nevydal na profesionální hudební dráhu.
Vystudoval zemědělství a v odborných pramenech je uváděn jako zemědělský inženýr či agronom; Národní muzeum jej charakterizuje jako zemědělského inženýra a amatérského hudebníka. Hudba však měla v jeho životě mnohem významnější místo, než by mohlo označení „amatérský hudebník“ naznačovat.
Hrál na housle, věnoval se domácímu a komornímu muzicírování a získal také kvalitní hudební průpravu u skladatele Jaroslava Křičky. Právě Ing. Josef Suk dal svému synovi Josefu Sukovi první houslové základy a uvedl jej do světa hudby, který se později stal jeho celoživotním povoláním.
Nově nalezené rukopisy v Křečovicích
Pozoruhodnou, dlouho méně známou kapitolou života Ing. Josefa Suka je jeho vlastní skladatelská tvorba. Jeho syn, houslista Josef Suk, později pořídil nahrávku jedenácti otcových skladeb, které vyšly na albu 3 generace. Dochovaly se tak skladby: Vzpomínání, Hra dětí, Elegie, Díkůvzdání, Snění, Capriccio, Dumka, Intermezzo, Ukolébavka, Amoroso a Píseň. Jde převážně o komorní skladby lyrického a intimního charakteru, navazující na hudební řeč počátku 20. století. Album je mimořádné právě tím, že vedle sebe představuje tvorbu tří Josefů Suků – skladatele Josefa Suka, jeho syna Ing. Josefa Suka a houslisty Josefa Suka. Jedenáct skladeb Ing. Josefa Suka zde tvoří samotné jádro nahrávky.
Další světlo na jeho hudební činnost vrhají rukopisné notové materiály dochované v rodinném domě v Křečovicích, které jsou nyní postupně zkoumány. Mezi nimi se nachází rukopis označený „II. část dětské suity pro klavír čtyřruční“, opatřený jménem Ing. Josef Suk a datovaný v Křečovicích 23. října 1937. Tento rukopis je mimořádně cenný nejen jako doklad jeho vlastní hudební práce, ale také proto, že umožňuje bezpečněji rozpoznávat jeho notový rukopis v dalších dochovaných materiálech. V rodinném souboru se objevuje rovněž Křečovická polka a další dosud blíže neprozkoumané notové zápisy.
Partitury ing. Josefa Suka
Jejich přesné zařazení a autorství bude vyžadovat další muzikologické a archivní posouzení. Nálezy zároveň ukazují jinou, velmi osobní podobu jeho vztahu k rodinné hudební tradici. Vedle vlastních skladeb se zachovaly také rukopisné opisy a pracovní notové materiály skladeb jiných autorů. S jeho rukopisem vykazují výrazné shody například některé party skladby jeho otce Josefa Suka V nový život a opis Dvořákovy Sonatiny. Pokud další odborné srovnání tuto atribuci potvrdí, půjde o pozoruhodné svědectví člověka, který hudbu svého otce a svého dědečka nejen znal a provozoval, ale také ji vlastní rukou opisoval a připravoval k muzicírování.
Ne každý rukopis nalezený v rodinné pozůstalosti je proto možné automaticky považovat za jeho vlastní skladbu. Právě rozlišení mezi autorskou tvorbou Ing. Josefa Suka, jeho opisy a rukopisy dalších členů rodiny je dnes jedním z témat dalšího zkoumání křečovického souboru. Některé z partitur jsou však jednoznačně signované.
Ing. Josef Suk byl otcem tří synů – Josefa, Antonína a Jana. Nejstarší Josef pokračoval v hudební linii rodu a stal se jedním z nejvýznamnějších českých houslistů druhé poloviny 20. století. První lekce hry na housle dostal právě od svého otce. Domácí muzicírování a rodinná hudební tradice tak vytvořily prostředí, z něhož vyrostla jeho pozdější mimořádná umělecká dráha. Ing. Josef Suk sehrál významnou roli také v zachování křečovického domu svého otce. Domek, který nechal roku 1895 postavit skladatelův otec Josef Suk nejstarší, užíval skladatel po desetiletí a na sklonku života jej přenechal rodině svého syna. Ing. Josef Suk pak ve své závěti odkázal dům státu. Díky tomu se uchovalo místo bezprostředně spjaté se životem a tvorbou Josefa Suka a od roku 1951 zde vznikal jeho památník. Ing. Josef Suk zemřel 29. prosince 1951, 10 dnů po svých padesátých narozeninách. Jeho život se odehrával mezi dvěma mimořádnými hudebními osobnostmi stejného jména: byl synem skladatele Josefa Suka a otcem houslisty Josefa Suka. Právě tato pozice možná způsobila, že jeho vlastní osobnost zůstala dlouho ve stínu obou slavných Josefů. Dochované skladby a nově nalézané rukopisy však ukazují plastičtější obraz. Ing. Josef Suk nebyl pouze nositelem slavného jména ani pouhým prostředníkem mezi dvěma generacemi. Byl vzdělaným hudebníkem, amatérským houslistou i autorem vlastních skladeb, člověkem, který rodinnou hudební tradici přijal, uchovával a předal dál.
Otec další hudební generace
V příběhu Suk–Dvořák–Suk tak zaujímá Ing. Josef Suk tiché, ale nezastupitelné místo.