Rod Suků

Rod, v němž hudba přecházela z generace na generaci

Rodokmen

01Předkové

02Rodiče

03Josef a Otilie

04Syn

05Vnuci

Sukovská větev

Rod Českých

KČKarel Českýučitel na počátku 17. století

po generace

MČMatěj Českýkřečovický kantor a správce chrámového kůru

vnučka Matěje Českého

JSJosef Suk nejstarší29. 9. 1827 – 17. 5. 1913učitel, regenschori a hudebník

∞1856

ESEmilie Sukovározená Baumannová16. 4. 1837 – 14. 8. 1913z hudebního rodu Českých

nejmladší syn

Dvořákovská větev

Antonín Dvořák8. 9. 1841 – 1. 5. 1904skladatel

∞1873

ADAnna Dvořákovározená Čermáková1854–1931

nejstarší dcera

Josef Suk4. 1. 1874 – 29. 5. 1935skladatel

∞1898

Otilie Sukovározená Dvořáková6. 6. 1878 – 6. 7. 1905klavíristka a skladatelka

jediný syn

Ing. Josef Suk19. 12. 1901 – 29. 12. 1951hudební tvorba a malba

∞

MSMarie Sukovározená Vítková1906–1938

synové

Josef Suk8. 8. 1929 – 7. 7. 2011houslista

ASAntonín Suk1932–1959

∞

RSRůžena Suková1914–2001

syn

Jan Suk14. 7. 1951 – 15. 2. 2025básník, spisovatel a esejista

∞

Ingrid Suková* 1963iniciátorka projektu Centra

∞sňatek

osobnosti v názvu Centra

vzdálenější předek

Kořeny hudebního prostředí, z něhož vyrostl Josef Suk, sahají po matčině linii až do počátku 17. století. Jeho matka Emilie Suková, rozená Baumannová, pocházela ze starého rodu Českých, v němž se po generace předávalo kantorské povolání úzce spojené s hudbou. Nejstarší známý příslušník této linie, Karel Český, působil jako učitel již na počátku 17. století. Emiliin děd Matěj Český byl křečovickým kantorem a správcem chrámového kůru.

Do tohoto prostředí přišel roku 1846 také Josef Suk nejstarší (29. 9. 1827 – 17. 5. 1913), otec budoucího skladatele, jako mladý učitelský pomocník právě k Matěji Českému. Ten jej vedl také ke komponování. Josef Suk se později oženil s jeho vnučkou Emilií Sukovou, rozenou Baumannovou, a stal se křečovickým učitelem, regenschorim a výraznou osobností zdejšího hudebního života. Sám hrál, komponoval a hudbě učil i své děti.

V jejich synu Josefu Sukovi (4. 1. 1874 – 29. 5. 1935) se tak propojila stará kantorská a hudební tradice matčina rodu s hudebním nadáním a živou muzikantskou praxí jeho otce. Další zásadní spojení nastalo jeho sňatkem s Otilií Sukovou, rozenou Dvořákovou, dcerou Antonína Dvořáka. V jedné rodině se tak setkaly dvě výrazné české hudební tradice – dvořákovská a sukovská.

Tvůrčí dispozice této linie se v dalších generacích neprojevovala jediným způsobem. Vedle skladatelské tvorby se objevovala také interpretace, vlastní hudební tvorba, výtvarné nadání, literatura, poezie a esejistika. Hudební a tvůrčí linie pokračovala v dalších generacích rodiny – přes Josefa Suka, jeho syna Ing. Josefa Suka, houslistu Josefa Suka až k Janu Sukovi, básníkovi a spisovateli.

Následující přehled zachycuje právě ty osobnosti dvořákovsko-sukovské linie, jejichž život a tvorbu na tomto webu představujeme podrobněji.

Tak se v jednom rodinném příběhu propojuje více než tři století hudby, tvorby a kulturní paměti.

Antonín Dvořák

tchán skladatele (8. 9. 1841 – 1. 5. 1904)

Josef Suk

skladatel (4. 1. 1874 – 29. 5. 1935)

Otilie Suková

manželka skladatele, dcera A. Dvořáka, matka Josefa ml. (6. 6. 1878 – 6. 7. 1905)

Ing. Josef Suk

syn skladatele, otec Josefa, Antonína a Jana (19. 12. 1901 – 29. 12. 1951)

Josef Suk

vnuk skladatele, houslový virtuos (8. 8. 1929 – 7. 7. 2011)

Jan Suk

vnuk skladatele, básník a esejista (14. 7. 1951 – 15. 2. 2025)

„Avšak byla vůbec v dějinách našeho rodu taková chvíle, v níž by převládal duch věčné lásky? Čím vypjatější byla snaha nás všech, semknutých do rodinného torza, po lásce, tím častěji se nám jí nedostávalo ať z tragických důvodů nebo z prostých lidských selhání a nevraživostí. Duch vznášející se lásky tak setrvával vždy v rovině potence, tužby, neuskutečnitelného přání.“

Jan Suk