matka skladatele, (16. 4. 1837 – 14. 8. 1913)
Kořeny hudebního rodu
Za mimořádným hudebním nadáním Josefa Suka nestál pouze jeho otec, křečovický řídící učitel a regenschori Josef Suk. Také z matčiny strany přicházel do rodiny silný hudební a kantorský odkaz.
Emilie Suková, rozená Baumannová, pocházela ze starého rodu kantorů a hudebníků. Byla vnučkou křečovického kantora Matěje Českého, jehož rod byl s učitelstvím, kostelní hudbou a muzicírováním spojen po několik generací. Křečovické prameny sledují tuto tradici až ke Karlu Českému, který působil jako učitel již na počátku 17. století.
Spojení dvou kantorských tradic
Do tohoto prostředí přišel roku 1846 mladý učitelský pomocník Josef Suk, pozdější řídící učitel a regenschori v Křečovicích. Sňatkem s Emilií Baumannovou se tak spojil s rodem, v němž bylo učitelství a hudba po generace přirozenou součástí života.
První housličky a dětská Polka
Emilie měla také bezprostřední podíl na prvních hudebních zkušenostech svého nejmladšího syna Josefa. Právě od ní dostal první housličky a ona mu umožnila první houslové lekce u křečovického muzikanta Plachého. Osmiletý Josef chtěl tehdy zahrát svému otci k svátku.
Také jedna z jeho vůbec prvních skladeb byla spojena s matkou. Dětskou Polku, napsanou roku 1882, vytvořil pro ni k svátku; jednoduchý harmonický doprovod k ní doplnil jeho otec.
Dvě hudební cesty
V osobě Josefa Suka se tak setkaly dvě hudební cesty – otcova každodenní práce učitele, varhaníka a regenschoriho a mnohem starší kantorská tradice přicházející z matčiny rodiny. Hudba, která později vyrostla v jedno z nejosobitějších děl české moderny, měla své kořeny hluboko v rodinné paměti Křečovic.