Jan Suk

básník, vnuk skladatele, (14. 7. 1951 – 15. 2. 2025)

Josef Suk, jehož hudba často vyrůstala z básnické inspirace, se v Křečovicích symbolicky setkává se svým vnukem Janem Sukem – básníkem, esejistou a svébytným pokračovatelem tvůrčí linie rodu. Janovým otcem byl Ing. Josef Suk, jediný syn skladatele Josefa Suka a Otilie Sukové, rozené Dvořákové. Přestože jeho hlavní profesní dráha směřovala mimo umění, věnoval se také vlastní hudební tvorbě a malbě. Janův starší bratr Josef Suk se stal světově proslulým houslistou a rodinné hudební dědictví nesl do světa především jako interpret. Jan Suk se vydal jinou cestou: stal se opět tvůrcem – tentokrát prostřednictvím básnického a esejistického slova. Vystudoval filosofii, historii a estetiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Poté působil v Národním muzeu, Ústavu pro výzkum kultury, Národní knihovně a od roku 1992 v nakladatelství H & H, v němž se stal šéfredaktorem. V mládí a v posledních dvaceti letech svého života žil v Křečovicích.

„Vím, že jsem žil nejvíce intenzivně ve chvílích, kdy jsem psal…. Všechno, co jsem kdy napsal, vzniklo v Křečovicích.“

Jan Suk

Po celý život měl hluboký zájem o literaturu, hudbu, duchovní tradice a kulturní paměť. Patřil k výrazným osobnostem české kultury především šíří svého záběru. Nebyl jen autorem řady básnických sbírek a esejů, ale též citlivým vykladačem české literární a hudební tradice. Ve svých textech promýšlel krizi duchovních a morálních hodnot moderní civilizace, polemizoval s postmoderním relativismem a hledal oporu v antické a křesťanské tradici. Vedle vlastní tvorby připravoval jako editor významné knižní tituly české i světové literatury a dlouhodobě působil jako respektovaný literární kritik.

„V umění jsem vždycky na prvé místo kladl hudbu, melodičnost a harmonické vnímání světa. Avšak – jak jsem napsal do knihy o mém dědečkovi, do Melancholického století oblaku – člověk modernosti přestal znít.“

Jan Suk

Jako vnuk Josefa Suka a pravnuk Antonína Dvořáka dokázal Jan Suk propojit oblasti, které bývají často oddělovány: poezii, filosofii, hudbu, kulturní historii a rodovou paměť. V knize Melancholické století oblaku: Josef Suk a život umělců ukázal, že umění není jen předmětem estetického zájmu, ale také způsobem, jak porozumět člověku, krajině, dějinám a duchovní zkušenosti. Rodinné dědictví však Jan Suk pouze neuchovával a nevykládal. Sám je rozvíjel vlastním dílem. Zatímco jeho starší bratr Josef Suk vstoupil do dějin především jako velký interpret hudby, Jan se stal tvůrcem. Hudební imaginace předchozích generací se v jeho díle proměnila v básnické a esejistické slovo. A právě v Křečovicích se tento tvůrčí kruh symbolicky uzavírá. V místě, kde Josef Suk komponoval, psal o několik generací později jeho vnuk Jan Suk. Jeho vlastní slova proto mohou být mottem tohoto návratu: „Vím, že jsem žil nejvíce intenzivně ve chvílích, kdy jsem psal… Všechno, co jsem kdy napsal, vzniklo v Křečovicích.“

V roce 2001 obdržel Jan Suk

Evropskou medaili Franze Kafky

udělenou Evropským kruhem ‚Franz Kafka‘ Praha za uměleckou činnost

Jan Suk – nahrávky

Dotkl se mě prst boží

Česká televize (film)

Z anotace: „Film Petra Kaňky z roku 2006 je nezvyklým počinem, který oživuje Sukův životní odkaz napříč časem. Oslovil vnuka skladatele, básníka a spisovatele Jana Suka, který se spolu s hercem Oldřichem Vlachem vydává na cestu po stopách svého děda. Ukazuje se, že rodinná traumata a prokletí provázejí i další generaci a že Sukovi dědicové k sobě hledají cestu jen velmi těžko.“

Jan Suk – čtení z knihy Spojené kameny

AlternativaTV.cz (video)

Z anotace: „Nezávislá internetová televize zaměřená na hudbu a divadlo. Natočeno přes 2000 koncertů a 1000 divadelních představení. Sledujte co se děje v hudbě a na scéně na AlternativaTV.cz“

„Sukova symfonická tetralogie, mám na mysli Asrael až Epilog, je velmi nadčasová.“

Jan Suk

Wihanův rok

Kafárenský podcast

Větrník

Výkřiky z němoty

Stmíváním se k sobě začali blížit.
Žena nesla nám ukázat svět,
který porodila.
Byly to velmi neurčité tvary,
byla to robátka zavinutá do jejího strachu,
byly to výpěstky bouřlivé fantazie,
jež čas od času
jak blesk sjíždí do lidského hromosvodu,
nebo prostě do každého druhého svodu,

neboť jsme stále čímsi
sváděni a pokoušeni,
stále cosi projektujeme, mluvíme o tom
před spánkovou adaptabilitou v mozku,
hovoříme o tom,
i když se zdá,
že za zády je všechno dávno dokonáno,
kladiva

(iTvar)

Jan Suk – rozhovory

S Janem Sukem hovoří Radim Kopáč

vstup

Rozhovor o tvorbě a básních na Českém rozhlasu, Vltava

Eseje o ženských postavách v opeře

vstup

Z knihy básníka a filozofa Jana Suka V aréně prachu, stínů a večerů připravila Eva Willigová.

Rozhovor plus – o Josefu Sukovi

vstup

Josefa Suka na Juliu Zeyerovi poutal spíš kulturní přesah než náboženský mysticismus

“Hudba … stala se mou celoživotní láskou, již pokládám za jeden z vrcholů všeho, co mi život daroval. Platí to, co řekl – tuším – Albert Einstein, že to jediné, co by Bůh chtěl dostat od člověka, je právě hudba.“

Jan Suk

Jan Suk – bibliografie

Poezie

• Potopené pevnosti (KANT, 2002)

• Tajná schodiště (KANT, Zahrada 2006) – ve spolupráci s fotografkou Petrou Růžičkovou

• Spojené kameny (Protis, 2007)

• Dohlednost v mlze (Pulchra, 2011) koupit knihu

• Krysy v Hadrianově vile (Concordia, 2004) koupit knihu

• V aréně prachu, stínů a večerů (Pulchra, 2010) koupit knihu

• Jména v soumraku času (H+H, 2012) koupit knihu

• Melancholické století oblaku (Academia, 2020) koupit knihu

• Příroda v opeře (Milan Hodek, 2024) koupit knihu

Eseje, próza

Sborníky, spoluautorství

• Vavříny literatury (Iris (CZ), 1990)
• O fejetonu, s fejetonem (Karolinum, 2007)
• Slovem i obrazem (Vltavín, 2008)
• Alois Nožička: fotografie, koláže 1958–2008 (Vltavín, 2008)
• Psáno na obrazy hřbitovů (Prstek Aleš, 2010) koupit knihu