V Křečovicích, v místě po generace spojeném s rodinami Sukových a Dvořákových, vzniká Centrum Suk–Dvořák–Suk – živý prostor, který chce propojit paměť místa se současnou kulturou, uměním a setkáváním. Nechceme vytvořit pouze další expozici připomínající minulost. Naším záměrem je zachovat jedinečný charakter rodové usedlosti a otevřít ji novému životu – hudbě, slovu, výtvarnému umění, vzdělávání, tvorbě i chvílím zastavení. Budoucí Centrum bude tvořit několik vzájemně propojených míst.
Dům tvůrců
Historický dům, v němž žil Josef Suk, se má stát místem vyprávění příběhu rodiny Sukových a Dvořákových. Živá a přístupná expozice připomene nejen Josefa Suka a Antonína Dvořáka, ale také další osobnosti rodiny a jejich tvůrčí svět. Dům by měl návštěvníkovi umožnit vstoupit do příběhu lidí, kteří zde žili, tvořili a jejichž osudy jsou s Křečovicemi hluboce spojeny.
Dům múz
Někdejší stodola se promění v prostor, kde bude kulturní dědictví tohoto místa pokračovat současnou tvorbou. Budou se zde konat koncerty, literární večery, komorní výstavy, přednášky, diskuse, workshopy a další kulturní setkání. Součástí prostoru bude také galerie a kavárna – místo, kde bude možné zůstat, potkávat se a sdílet zážitky. Hudba a slovo zde symbolicky propojí dvě výrazné linie rodinného příběhu: hudební svět Josefa Suka a literární svět Jana Suka.
Knihovna Jana Suka
Knihovna Jana Suka zachová jeho rozsáhlou osobní knihovnu a literární odkaz. Má se stát klidným studijním a kontemplativním prostorem věnovaným literatuře, filozofii, historii, poezii, hudbě a výtvarnému umění. Nebude pouze uchovávat knihy, ale také pokračovat v prostoru myšlení, hledání a inspirace, který kolem sebe Jan Suk po celý život vytvářel.
Zahrady
Nedílnou součástí Centra budou zahrady – krajina, která po desetiletí obklopovala život zdejšího domu. Stanou se místem zastavení, odpočinku, tiché tvorby, poezie a citlivého prožitku přírody. Historické stromy, zákoutí, místa k posezení i nově vznikající části zahrady budou přirozeně propojovat jednotlivé budovy a jejich příběhy. Právě spojení historického místa, zahrady a živého kulturního programu dává Centru jeho jedinečný charakter.
Centrum bude vznikat postupně, s respektem k historii místa a k Památníku Josefa Suka, který zde již existuje. Jednotlivé části chceme otevírat tak, aby každá z nich měla vlastní smysl a zároveň se postupně skládala do jednoho živého celku. Naším cílem je vytvořit místo, které nebude minulost pouze připomínat, ale bude z ní dál vyrůstat – jako prostor poznání, inspirace, setkávání a tvorby. Abychom porozuměli tomu, proč právě zde může takové místo vzniknout, je třeba vrátit se na začátek jeho příběhu.
Exteriéry Centra – prohlídka areálu
Dva domy, jeden příběh
Bylo to obyčejné venkovské stavení v Křečovicích na Benešovsku. Dům číslo 3, dvůr a zahrady. A obyčejným by možná zůstalo, kdyby jej v roce 1895 nekoupili rodiče skladatele Josefa Suka. Od té chvíle se do jeho historie začaly zapisovat osudy několika generací rodu Suků – skladatele Josefa Suka, jeho syna ing. Josefa Suka a jeho vnuků, houslisty Josefa a básníka Jana.
Dítě křečovického kantora (1874)
Josef Suk se narodil roku 1874, ještě ve zdejší škole, kde jeho otec působil jako učitel. V Křečovicích vyrůstal, začal hrát na housle a odsud v jedenácti letech odešel na pražskou konzervatoř. Později se stal jedním ze zakladatelů Českého kvarteta, které šířilo věhlas české hudby za hranicemi. S kvartetem procestoval Evropu a vystupoval na významných evropských pódiích. Křečovice však zůstaly jeho pevným bodem.
Dům pro syna, který už patřil světu (1895)
Otec Josefa Suka chápal, že syn potřebuje své vlastní soukromí a zázemí, proto mu vedle rodinného stavení s č. popisným 3 nechal postavit nový dům. Ten se stal jeho útočištěm i pracovnou. Po namáhavých koncertních turné zde Suk nacházel klid a věnoval se komponování.
Domov Josefa a Otilie (1898)
Už během studií na pražské konzervatoři se Josef Suk sblížil se svým učitelem Antonínem Dvořákem, v jehož kompoziční třídě studoval. Setkání s velkým mistrem pro něj bylo osudové nejen po stránce hudební, ale i lidské. Suk se totiž zamiloval do Dvořákovy dcery Otilie, kterou si v roce 1898 vzal za manželku.
Křečovický dům se postupně stal jejich domovem. Sem se Josef Suk vracel po koncertních cestách, zde společně trávili letní měsíce a právě zde mohl skladatel v klidu pracovat a také přijímat hosty. Křečovice se staly také místem setkávání s přáteli a významnými osobnostmi tehdejšího kulturního života. Za Sukem sem přijížděli jeho tchán Antonín Dvořák s manželkou Annou, členové Českého kvarteta Karel Hoffmann, Oskar Nedbal a později Jiří Herold a Ladislav Zelenka, dirigent Václav Talich či malíři Otakar Nejedlý a Čeněk Kvíčala. Suka zde navštívili také Alice Masaryková a malíř Hugo Boettinger s manželkou Růženou.
Interiéry centra – prohlídka areálu
Těžké roky (1904–1918)
V roce 1904 zemřel Sukův tchán a učitel Antonín Dvořák a o rok později v Křečovicích i Otilie, ve věku pouhých sedmadvaceti let. Dvě úmrtí, která následovala krátce po sobě, se hluboce otiskla do jeho života i hudby. Z této bolestné zkušenosti vyrůstá mimo jiné jeho symfonie Asrael. Během první světové války, kdy byly zahraniční cesty Českého kvarteta nejprve dramaticky omezeny a posléze zcela přerušeny, se rodná krajina stala pro Suka ještě významnějším útočištěm.
Další generace (1929)
Ve třicátých letech, kdy Josef Suk již častěji pobýval v Benešově, začal dům sloužit další generaci. Svou rodinu zde založil skladatelův syn, Ing. Josef Suk, který byl sice zemědělský inženýr, ale amatérsky se věnoval výtvarnému umění i hudbě, především jako houslista. V usedlosti vyrůstali také skladatelovi vnuci. Nejstarší z nich, Josef Suk mladší, byl zázračným dítětem. Ještě před jedenáctými narozeninami zde 25. května 1940 poprvé veřejně vystoupil při odhalení pamětní desky svému dědečkovi, za doprovodu svého učitele Jaroslava Kociana. Josef Suk mladší se později stal jedním z nejvýznamnějších českých houslistů 20. století. Hrál po celém světě, nahrával pro významná světová vydavatelství a jako sólista i komorní hráč se zasloužil o to, že jméno Suk zůstalo i nadále pevně spojeno s českou hudbou.
Poslední návrat (1935)
Po náhlém úmrtí skladatele Josefa Suka v Benešově 29. května 1935 byla jeho rakev po pražském rozloučení převezena zpět do Křečovic. Přes noc byla uložena v domě smutku a následujícího dne, 4. června, jej smuteční průvod vyprovodil přes kostel sv. Lukáše na místní hřbitov, kde byl pohřben vedle svých rodičů. Aby byl jeho odkaz zachován, začala rodina skladatelův pokoj i osobní věci pietně uchovávat.
Syn Josef zde zanedlouho zřídil soukromé muzeum, které v roce 1951 věnoval státu. Z někdejšího rodinného útočiště tak vznikl oficiální Památník Josefa Suka, který dodnes spravuje Národní muzeum.
Osiřelé domy za války (1943)
Do osudu domu zasáhla druhá světová válka. Křečovice se staly součástí rozsáhlého vojenského cvičiště SS a na konci roku 1943 museli obyvatelé obce své domovy nedobrovolně opustit. Po skončení války se Sukovi, stejně jako ostatní obyvatelé Křečovic, mohli do svých domovů vrátit.
Dva domy, dva směry (1951)
V roce 1951, kdy bylo novější stavení oficiálně zpřístupněno jako Památník Josefa Suka, se narodil Jan Suk – nejmladší ze skladatelových vnuků. Dětství prožil ve starším domě rodové křečovické usedlosti. Zatímco jeho starší bratr Josef zasvětil život houslím, Jan se vydal cestou literatury. Stal se básníkem, esejistou, literárním kritikem, kulturním historikem a redaktorem. Působil mimo jiné v Národním muzeu a Národní knihovně a později se stal šéfredaktorem nakladatelství H & H.
Návrat Jana Suka (kolem 2005)
Kolem roku 2005 se Jan Suk natrvalo vrátil do Křečovic. Ve starém rodovém domě psal poezii, eseje i texty věnované svému dědečkovi a historii rodiny. Současně se dlouhá léta staral o sousední Památník Josefa Suka a provázel jím návštěvníky.
Příběh, který nekončí (2025)
Několik let před svou smrtí začal básník Jan Suk uvažovat o tom, že by vedle Památníku Josefa Suka zpřístupnil veřejnosti také druhý rodový dům se zahradou a vytvořil zde živé kulturní centrum. Památník jako místo uchovávající hmotné dědictví rodu měl být doplněn prostorem pro setkávání, umělecké aktivity a současné kulturní dění.
V únoru 2025 Jan Suk zemřel a přímá rodová linie Suků v Křečovicích se uzavřela. Myšlenka otevřít rodovou usedlost novému životu však pokračuje. Jeho manželka Ingrid Suková na společnou vizi navázala a dnes ji rozvíjí v připravovaném projektu Centrum Suk–Dvořák–Suk.
Od rodinného dědictví k živému Centru
Ingrid Suková je vdovou po básníku Janu Sukovi a iniciátorkou projektu Centrum Suk–Dvořák–Suk. Po jeho smrti převzala péči o rodovou usedlost v Křečovicích a pokračuje v přípravě jejího postupného otevření veřejnosti. V rámci projektu se věnuje jeho koncepci, koordinaci jednotlivých kroků, péči o rodinné dědictví a navazování spolupráce s odbornými, kulturními a paměťovými institucemi.
Ingrid Suková
iniciátorka a zakladatelka projektu Centrum Suk–Dvořák–Suk
Kočky
Dnes střeží areál, kde žili Josef i Jan Sukovi, kočky. Kočky, které svou aristokratičností a odtažitostí od „obyčejného světa“ jakoby symbolizovaly svět básní a esejí Jana Suka, ve kterém je srážka s šedou a ubíjející realitou traumatizující.