skladatel, (8. 9. 1841 – 1. 5. 1904)
Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v Nelahozevsi v rodině řezníka a hostinského jako nejstarší z devíti dětí. V rodové tradici se předpokládalo převzetí živnosti, projevoval však výrazné hudební nadání. První hudební vzdělání získal u místního učitele Josefa Spitze (hra na housle). V roce 1853 odešel do Zlonic k učiteli Antonínu Liehmannovi, který ho vzdělával v harmonii, hře na varhany, klavír a housle. Kvůli výuce němčiny strávil rok v České Kamenici u regenschoriho Franze Hankeho. Na základě Liehmannova doporučení upustil otec od záměru vyučit syna řezníkem a umožnil mu odborné hudební studium.
V roce 1857 se Dvořák přestěhoval do Prahy, kde začal studovat na varhanické škole (Ústav pro církevní hudbu). Studium zaměřené na hru na varhany, harmonii a kontrapunkt absolvoval v roce 1859. Během studií působil jako violista v orchestru Cecilské jednoty. Po absolutoriu se potýkal s finanční tísní a žil v podnájmech. Vzhledem k úpadku otcovy živnosti byl bez rodinné podpory.
Místo varhaníka v kostele sv. Jindřicha nezískal pro nedostatek praxe, nastoupil proto jako violista do kapely Karla Komzáka. Ta byla v roce 1862 angažována jako základ orchestru Prozatímního divadla, kde Dvořák působil téměř devět let, mimo jiné pod vedením Bedřicha Smetany.
Autodidakticky studoval partitury zapůjčené od Karla Bendla. V tomto období složil první díla (Smyčcový kvintet a moll, op. 1, 1861; 1. a 2. symfonii; operu Alfred), z nichž část později zničil. Kolem roku 1865 se soukromě věnoval výuce klavíru v rodině Čermákových a složil písňový cyklus Cypřiše.
„Vynaložil jsem veškeré úsilí, abych vytvořil živé dílo, které by i mně samému působilo radost.“
Antonín Dvořák
Primární zdroj – server Antonín Dvořák Akademie klasické hudby, z. ú.
Zásadní zlom v kariéře přinesl březen 1873 a úspěch hymnu Dědicové Bílé hory. Dne 17. listopadu 1873 se oženil s Annou Čermákovou. V dubnu 1874 se jim narodil syn Otakar, následovaly dcery Josefa a Růžena. Finanční situaci rodiny pomohlo vyřešit přijetí místa varhaníka u sv. Vojtěcha (1874–1877) a zejména zisk rakouského státního stipendia pro nemajetné umělce, které Dvořák obdržel pětkrát za sebou od roku 1875. V komisi zasedal Johannes Brahms, jenž Dvořáka doporučil nakladateli Fritzi Simrockovi.
V letech 1875–1877 rodinu postihla tragédie, když postupně zemřely všechny tři děti. Reakcí na tuto ztrátu byla definitivní orchestrální verze kantáty Stabat mater. Po přestěhování do Žitné ulice následovalo tzv. slovanské období (1878–1880), charakteristické inspirací lidovou hudbou (Moravské dvojzpěvy, Slovanské tance, 6. symfonie). Od počátku 80. let Dvořák úspěšně pronikl na britský trh. Anglii navštívil celkem devětkrát, komponoval díla na objednávku tamních festivalů (7. symfonie, Svatá Ludmila, Requiem) a v roce 1891 obdržel čestný doktorát v Cambridge. Od roku 1878 rodina trávila léta na letním sídle ve Vysoké u Příbramě, kde se manželům narodilo dalších šest dětí, které se dožily dospělosti.
(Foto: Antonín Dvořák se svou ženou Annou v Londýně, 1886. Burghauser, Jarmil: Antonín Dvořák, p. 69 – via Wikipedia)
„I ta božská příroda potřebuje své diminuendo a morendo, aby se opět oživila a vzepnula ku velkému crescendu a dosáhla opět své síly a výše v mohutném ff.“
Antonín Dvořák
V roce 1891 přijal nabídku Jeanette Thurberové na post ředitele Národní hudební konzervatoře v New Yorku s vysokým finančním ohodnocením. V USA působil s přestávkou v letech 1892–1895. Pobyt podnítil vznik děl jako 9. symfonie („Z Nového světa“), jejíž premiéra proběhla v prosinci 1893 v Carnegie Hall, dále „Americký“ smyčcový kvartet, Biblické písně či Violoncellový koncert h moll. Prázdniny trávil v české komunitě ve Spillville (Iowa) a v létě 1894 krátce v Čechách, kde složil klavírní Humoresky.
(Antebellum map of the United States, published by Sidney E. Morse in An Atlas of the United States (1823) – via Wikipedia)
Po návratu do vlasti obnovil výuku na pražské konzervatoři (mezi žáky patřili Josef Suk, Vítězslav Novák, Oskar Nedbal). V roce 1896 dirigoval zahajovací koncert nově založené České filharmonie. V pozdní tvorbě se zaměřil na programní hudbu a mýty – složil čtyři symfonické básně podle K. J. Erbena (Vodník, Polednice, Zlatý kolovrat, Holoubek) a opery Čert a Káča, Rusalka (úspěšná premiéra 1901) a Armida (premiéra v březnu 1904). Během premiéry Armidy postihl skladatele ledvinový záchvat. Následně byl upoután na lůžko, což komplikovala i chřipka. Antonín Dvořák 1. května 1904 náhle zemřel. Jako oficiální příčina byla stanovena mozková mrtvice, moderní medicína však předpokládá plicní embolii.
Podle informací ze serveru Antonín Dvořák, který je dílem Akademie klasické hudby, z. ú.
„A národy, doufejme, které mají umění a reprezentují je, nikdy nezahynou, i když jsou sebemenší.“
Antonín Dvořák
Antonín Dvořák a Křečovice
Podle serveru antonin-dvorak.cz navštívil Dvořák Křečovice dvakrát: v srpnu 1897 a v červnu 1900. Jeho pobyt dokumentuje také fotografie „Antonín Dvořák s manželkou Annou a vnukem Josefem Sukem“ archivovaná ve sbírkách Národního muzea (Inventární/přírůstkové číslo: S 226/1100).
Rusalka a Křečovice
Křečovice se zapsaly přímo do historie jednoho z nejslavnějších děl Antonína Dvořáka – opery Rusalka. Dvořák na opeře pracoval v roce 1900 a část práce vznikala také během jeho pobytu v Křečovicích u dcery Otilie a zetě Josefa Suka. Dochoval se o tom mimořádný autentický doklad přímo v Dvořákově rukopisu.
Na konci slavné Rusalčiny árie „Měsíčku na nebi hlubokém“ zapsal Antonín Dvořák vlastní rukou do autografní partitury: „Křečovice 6/6 1900“
Datum má navíc osobní význam. Dne 6. června 1900 slavila Dvořákova dcera Otilie své dvaadvacáté narozeniny. Křečovice tak v tomto jediném zápisu propojují Dvořákovu tvorbu s jeho rodinou – s Otilií a Josefem Sukem – a zároveň s jedním z nejznámějších míst celé Rusalky. Rukopis není pouze připomínkou Dvořákova pobytu v Křečovicích. Je přímým svědectvím okamžiku, kdy zde vznikala hudební podoba díla, které se později stalo jednou z nejhranějších českých oper na světových scénách. S Rusalkou je spojena také vzpomínka Josefa Suka na chvíli, kdy Dvořák po dokončení opery zahrál její závěr Otilii a Sukovi. Otilie byla hudbou hluboce dojata a rozplakala se. Dvořák jí tehdy řekl: „Vidíte, a jak muselo být mně, když jsem to psal!“ V příběhu Rusalky se tak na jediném místě setkávají Antonín Dvořák, Otilie, Josef Suk a Křečovice. Místo rodinných setkání se zároveň stalo místem skutečné Dvořákovy tvůrčí práce.
Klíčoví interpreti a tělesa spojená s dílem
- Dirigenti: Historicky Václav Talich a Karel Ančerl, ve světě Herbert von Karajan, Leonard Bernstein či Claudio Abbado. Dnes je to především Jakub Hrůša, Jiří Bělohlávek (in memoriam) a Andris Nelsons.
- Violoncellisté: Koncert h moll je metou pro každého sólistu – od Pabla Casalse a Mstislava Rostropoviče až po Yo-Yo Ma či Alisu Weilerstein.
- Komorní soubory: Panochovo kvarteto, Pavel Haas Quartet či Emerson String Quartet.
„Bůh, láska a vlast – to jediné vede k cíli.“
Antonín Dvořák
Zdroje pro další studium
- ŠOUREK, Otakar. Život a dílo Antonína Dvořáka. Praha: Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění, 1954–1958.
- CLAPHAM, John. Dvořák. New York: W. W. Norton & Co, 1979.
- BEVERIDGE, David R. Dvořák and His World. Princeton: Princeton University Press, 1993.
- DÖGE, Klaus. Antonín Dvořák: Leben, Werk, Opus-Verzeichnis. Mainz: Schott, 1991.
- Antonín Dvořák – Kompletní informační portál. www.antonin-dvorak.cz
Digitální archivy a databáze
- Národní muzeum – Muzeum Antonína Dvořáka (nm.cz)
- Český hudební slovník osob a institucí. Heslo: Muzeum Antonína Dvořáka (ceskyhudebnislovnik.cz)
- Dvořákova Praha – Mezinárodní hudební festival (dvorakovapraha.cz)
- Akademie klasické hudby – Archiv nahrávek a projektů. (akademieklasickehudby.cz)
- The International Music Score Library Project (IMSLP). (imslp.org)
Chybí vám v našem seznamu níže nějaký Váš oblíbený zdroj zabývající se Antonínem Dvořákem? Pokud byste zde ráda či rád viděla či viděl něco dalšího, knihu či film o Dvořákovi, napište nám prosím! Rádi Váš podnět zařadíme! Pište prosím na info@sukdvoraksuk.cz